Putuji po této pozemské pouti
a hledám svůj domov.
Někdy mám pocit,
že je mým osudem
být sama a opuštěná.
Která cesta je správná?
Po které z nich kráčím?
Jak tomu mám rozumět?
Jak to mám poznat?
Hledím na znečištěnou krajinu
a nenacházím mír.
Kráčím po Matce Zemi
a hledám vysvobození.
Vzhlížím k nebi,
avšak tam jen šedé mraky.
Naslouchám odpovědi,
ale musím ještě poslouchat dál.
A já prosím: „Velký Duchu,
ukaž mi cestu.“
A já prosím: „Velký Duchu,
buď mi dnes učitelem.“
A já prosím: „Velký Duchu,
veď má slova,
abych mohla na své cestě,
sdílet s druhými světlo.“
A Velký Duch odpovídá:
Jsem všude.
Jsem duchem řek
a duchem vánku.
Jsem duchem orla,
a duchem jelena i buvola.
Jsem vším, co vidíš
a vším, co slyšíš.
A ve všech očích,
do nichž pohlédneš,
spatříš kousek mne.
A učit se můžeš ze všeho
a od všech, které potkáš;
protože vše, co je něčím,
je další částí mě samotného.
Duch hvězd mě volá domů.
Duch hor mi říká,
že nejsem sama.
Duch vody mi šeptá,
abych plynula.
Duch sovy mi říká,
abych věděla.
Duch země volá po míru.
Duch Matky volá po vysvobození.
Duch oblohy prosí,
aby byla čistá.
Duch Otce mě žádá,
abych mu naslouchala…
Amorah Quan Yin, Vývoj lidstva očima Plejáďanů
