V mé hlavě se v posledních dnech ozývá nějaký skřítek vtipálek. A zcela nevážně mě nutí bilancovat zcela vážné téma. Nic menšího než mou vědomou cestu životem. Celých 16 let.
A protože mám v poslední době čím dál častěji pocit, že humor je nejlepší způsob, jak přežít tuto intenzivní etapu evolučního procesu našich duší, tak skřítek vtipálek to vidí nějak takhle…
PROBUZENÍ
Přiznávám, nebylo tak úplně dobrovolné. Jestli jsem měla v dětství nějakou alergii, tak na slovo „Bůh“. Do třiceti jsem se úspěšně vyhýbala všemu, co by tuto alergickou reakci mohlo vyvolat. A on/ona/ono, nebo co jsem si pod tím pojmem tenkrát představovala, mě milosrdně nechávalo být. Jenže když přišla má chvíle, nebylo zbytí. Bylo jasné, že nic jiného než šoková terapie by u mě nefungovalo. Což je u nás lidí tak trochu standard. Tak fajn. Zboříme jí tu naivní iluzi „a žili šťastně až do smrti“. To by mohlo zabrat.
Zabralo. Tedy nebylo na vybranou. Něčeho se člověk chytit musí, když ho život postrčí přímo do propasti a jaksi mu zapomene dát padák.
První dojem dobrý. V hlavě se mi doslova rozsvítilo. Vlastně celý svět se tak nějak rozsvítil.
Takže takhle to tedy je…Ono existuje i něco, na co se nedá sáhnout, co se nedá sníst nebo jinak prakticky využít…? Moje zcela přízemní býčí Já nevycházelo první měsíce a roky z úžasu.
Minulé životy, karma, dohody duší, všichni jsme jedno, čas neexistuje. No tak tím se to všechno vysvětluje…
Ale to zdaleka nebyl konec…Naopak.
Moje Nižší Já: „Tak už to všechno chápu, hurá, teď už to může být jedině lepší.“
Moje Vyšší Já: „Už je připravená, můžeme tu karmu spustit naplno.“
STŘIH
Po pár letech, kdy mi bylo vše čím dál jasnější, a můj reálný život čím dál temnější, na lavičce s jinou spolu-duší:
„Drahá, ještě pár dní a Saturn nás propustí ze svého působení. Už by to mělo nabrat pozitivní směr.“
Další rok na stejném místě, ve stejnou dobu, se stejnou spolu-duší:
„Četla jsem předpověď od jednoho skvělého astrologa. Ještě pár dní to bude blbý a pak už fakt bude líp.“
A další rok, a další rok.
A pak změna:
„Uran vstupuje do Býka. Na sedm let.“
Kdo zná Uran, ví, že není co dodávat. Teď to bude teprve jízda.
A byla!
MÁŠ ÚPLNĚ ZAVŘENÉ SRDCE!
Nějaké soucitnější podání by tam nebylo? Asi jsem si ho nezavřela jen tak pro nic za nic, ne? Trochu empatie by neškodilo. Ale budiž, šoková terapie na mě funguje, to už si nahoře ověřili.
Ale jako jak se otevírá srdce? Nějaký návod? Přítel na telefonu?
No dobře, tak zase na to musím přijít sama…
Po jednom (celkem už druhém) dítěti a jednom (celkem už několikátém) zlomení srdce…
A jooooo. Už to chápu. Tak díky za všechny ty učitele. Ale kdyby to šlo, příště prosím nějaké citlivější metody. Moje srdce má přece jen už něco za sebou. A chvílemi to bylo fakt na hraně.
A dál jako co?
ODPUŠTĚNÍ
Fajn. Už sice vím, že ve finále není co odpouštět. Ale budiž. Odpouštím všechno a všem.
A dál?
ODPUŠTĚNÍ
No dobře, tak přidám Ho’oponopono. 2 x denně, 7 dní v týdnu. To by snad mohlo stačit…?
A teď teda… co dál?
ODPUŠTĚNÍ
Tak znovu, lépe, radostně… jak říkával můj bývalý manžel alias učitel číslo dva.
A teď už by to prosím mohlo stačit…?
ODPUŠTĚNÍ
To jako fakt???
No nic. Ukládám si do buněčné paměti, abych si pro příští život vybrala trochu menší výzvy…
Z jiného soudku…
JSI ANDĚLSKÁ BYTOST
Tak fajn, to už jsem někde slyšela, tak na tom možná něco bude. A zní to hezky, ne? Akorát co s tím jako mám dělat tady na Zemi? Je fakt, že v poslední době se to tady hemží dost podivnými formami existence. Ale žádný andělský coming out jsem zatím nezaznamenala.
OPRAVDU ŠŤASTNÁ BUDEŠ JEN S ANDĚLEM
Skvělé… A kde jako tady na Zemi najdu anděla? Už vidím ten inzerát na seznamce: Hledám anděla. Skutečného. Planeta původu: ideálně Mintakan. Zn. Máme spolu prý pozvednout vibrace lidstva.
VE STŘEDOVĚKU JSI BYLA UPÁLENÁ JAKO ČARODĚJNICE
Vážně tam nebyla nějaká jiná planeta, kam bych se mohla inkarnovat??? No tak aspoň se tím vysvětluje můj neustále zvýšený tep a permanentní pocit ohrožení. Kdo by se tady po takové zkušenosti cítil bezpečně, že ano. A vážně jsem sem znovu šla dobrovolně? Mi museli dát vypít nějaký elixír zapomnění nebo co…
PARAZITICKÉ ENERGIE
Tak aby toho nebylo málo… Že na mě visí už možná z dob Atlantidy? Nebo prostě fakt dlouho? Tak to mě vážně (ne)uklidňuje. Ale opět se to děje pro Tebe, drahá. Hned jak přijmeš svoji vnitřní sílu, které ses kdysi tak nerozvážně vzdala (jako víme, že jsi fakt trpěla, ale byla’s na Zemi, tak cos čekala…), tak oni se pustí, neboj!
Nebojím se…
Ale nemohla bych prosím zase usnout???
MÁME PŘED SEBOU INTENZIVNÍ ČAS LÉČENÍ…
Říká ta nádherná bytost, co promlouvá s anděly. Její videa k úplňku a novoluní mám moc ráda, ale když tuhle větu od ní slyším asi tak po sté, lehce mi to bere můj vnitřní klid. Nějaká změna by tam nahoře nebyla? Něco jako MÁME PŘED SEBOU INTENZIVNÍ ČAS RADOSTI A LEHKOSTI? Aspoň pro jednou?
PROKLETÍ
Tak tohle už je vyšší dívčí. Že mě jedna blízká duše ve stavu nevědomí proklela? Protože se na mě fakt hodně zlobila, že jsem jí přebrala muže? Že jsem v tom byla nevinně? Bohužel. Prokletí je prokletí. A ani smrt ho nebere… Nějaký tip, kde ve 21. století najdu nějakou hodnou čarodějku, co nade mnou zamává kouzelným proutkem a odčaruje mě? Nebo nějaký princ, co přejde sedmery hory a sedmery řeky, skolí draka, přelstí zlého černokněžníka a dá mi polibek z čisté lásky?
Kdyby náhodou, sem s ním!
DŮVĚŘUJ!
No tak co jiného mi taky zbývá…
Takže drahé „staré duše“. Jestli se v tom poznáváte (a pevně doufám, že ne ve všem), tak nezoufejte, nejste v tom zdaleka sami! A jestli máte pocit, že to všechno trvá nějak moc dlouho, opakujte si: Čas neexistuje. Čas neexistuje. Čas neexistuje.
Ono to jednou přijde!
Ale co vlastně?
Když se tak dívám do okruhu svých blízkých, kteří zatím volí stav „spící“ nebo “polospící”, tak do toho pomyslného ráje na Zemi to má minimálně stejně daleko. Teda navenek to vypadá často líp, ale jako… Zdraví? Štěstí? Pocit naplnění? Lehkost? Pravá láska?
Skřítek vtipálek by to shrnul asi takto: Máš, co‘s chtěla. Teda co sis vytvořila. A jestli se Ti na tom něco nelíbí…tak to změň, ne?
Jak jednoduché.
Hanka