Hovory s řekou... - Léčení života

Včera jsem byla zpívat vodě. A připlula ke mně tahle slova…

Stále mě voláš,
Tak už mi ukaž,
Co v hloubce své skrýváš.
Jsi pokaždé jiná,
Tu jemná, tu silná,
Tu hravá, tu klidná.
V Tvých vlnách se ztrácím,
Zas k sobě se vracím.
Proudem se stávám,
Z popela vstávám.
Jsi životem ve mně,
Jsi krev této Země.
My zrozeni z Tebe,
Zde hledáme Nebe.
Život nám dáváš,
Námi pak strádáš.
Mlčky vše strpíš,
Na vině nelpíš.
Duše Tvá zpívá,
Vše mrtvé ožívá…

Na nic se neptá,
Jen tiše mi šeptá:
“Dcero má milá,
Kdes tak dlouho byla?
Jsem radosti řeka,
Co na Tebe čeká.
Jsem mořem slz lidských,
Proud bolestí dětských.
Jsem hněvem, co skrýváš,
Jsem vinou, co smýváš.
Jsem tvárná jak žena,
Jsem vír, led i pěna.
Jsem náruč, co čeká,
Na srdce člověka.
Vše, co mi vdechneš,
Ve mně pak piješ.
Láskou mě oživ,
Sebe mnou vyživ.
Hříchy Tvé smyju,
Mír do žil Ti vliju.
V odrazu Nebe,
Pak uvidíš sebe…”