Muži Tvá síla,
vzata Ti byla.
Břemeno zrady,
spustilo pády.
Ztratil jsi sebe,
Světla dar z Nebe.
Násilí vlny,
teď hněvu jsi plný.
Bolest, co skrýváš,
v pohledu míváš.
Víru jsi ztratil,
těžce jsi platil.
Zavřel ses citu,
z rozumu jsi tu.
Bojuj a vítěz,
slabost je přítěž.
Náruče měníš,
co hledáš, nevíš.
Pro chvíle slasti,
uvízl’s v pasti.
Zraněný láskou,
pod bezcitnou maskou.
Zlaťáky cinkáš,
lásku si získáš.
Na krátkou chvíli,
pak zoufalství sílí.
Nenávist dusíš,
odpustit musíš.
Sobě i matce,
co zavřela srdce.
Z bolesti svojí,
jež s Tebou ji pojí.
Stín zbyl z ní pouhý,
daň mužovy touhy.
Její část v Tobě,
teď šeptá Tvé zlobě:
I Ty’s byl tou ženou,
v hmotě bezcennou.
Za hněvem a zlobou,
je bolest vás obou.
Co zraněno v boji,
jen láska zhojí.
Jen srdce dluh splatí,
Tvou sílu Ti vrátí. ❤️
