Poslední rok slýchávám až podezřele často jednu a tu samou diagnózou: ZÁNĚT MOČOVÉHO MĚCHÝŘE.

Nevím, jestli je to běžné, ale kolem mě se s ním potýká snad třetina všech žen, co znám. A nedávno jsem stejný problém řešila s jednou klientkou.

Díky všem těm ženám a podobnosti jejich příběhů jsem postupně pochopila, co je skutečnou příčinou tohoto velmi nepříjemného problému. A proč se jim neustále vrací.

Jako vždy platí – za vším hledej potlačenou emoci. V tomto případě z mé zkušenosti POTLAČENÝ HNĚV.

To jsem už nějakou dobu věděla a nijak dál jsem nepátrala. Ale před pár dny jsem si pročítala jeden zajímavý text o emocích a nemocích a najednou se mi v hlavě ukázal příběh, který za záněty močového měchýře stojí. Tak třeba někomu pomůže si ho přečíst…

Začalo to jako obvykle v dětství. Ta malá holčička byla možná trochu vzpurná a bojovná, ale jako u každého (nejen) dítěte za jejím hněvem bylo zoufalé volání – necítím se přijatá a milovaná. Taková, jaká jsme.

Jenže jeden z jejích rodičů byl velmi přísný a často se hněval. A někdy se hněval tak, že z něho měla až strach. A hlavně měla pocit, že ji vůbec nemá rád.

Zpočátku se s daným rodičem snažila bojovat. Jenže malá holčička nemá šanci vyhrát nad rozhněvaným dospělákem. A toho samozřejmě jakýkoliv odpor rozzlobí ještě víc. Natožpak odpor vlastního dítěte, které přece musí poslouchat (jako musel on).

A tak čím víc zlobila, tím přísnější tresty přicházely. A tím víc se na ni možná zlobili ostatní členové rodiny, že kvůli ní vzniká další a další konflikt. Možná se na ni zlobil i její druhý rodič, který se nedokázal svému partnerovi postavit a nastavit mu (jí) hranice. A který se naučil svůj vlastní hněv potlačovat – aby byl doma klid.

Ta malá holčička postupně pochopila, že když se hněvá a bojuje za své přijetí, přijde trest a ještě větší nepřijetí. A protože z trestů měla čím dál větší strach a tak zoufale toužila po lásce, naučila se postupně to, co se po ní chtělo. A co viděla u druhého ze svých rodičů. Být hodná. Ustoupit. Nedávat najevo, že se hněvá.

Jenže uvnitř se samozřejmě nic nezměnilo – pořád jí vadilo, jak se ten rodič chová. A pořád se na něho hněvala. Jen se naučila ten hněv v sobě potlačit a hrát tu hodnou holčičku, která se usmívá a neodporuje.

Ten příběh má i trochu jiné verze.

Někdy se ta malá holčička už jako hodná narodila (taky to má své důvody, ale to bychom se museli ponořit do mnohem větší hloubky) a bylo pro ni zcela přirozené nedávat svůj hněv najevo. Což samozřejmě neznamenalo, že ji nic nerozzlobilo.

Někdy se ta malá holčička už jako velká začala hněvat sama na sebe, že se tolik hněvá. Začala svět vnímat z úrovně duše a pochopila, že každý dělá to nejlepší, co dokáže – a že i její rodiče to tak dělali. Rozhodla se, že už se nebude zlobit. A pokaždé, když ji něco nahněvalo, připomněla si svoje rozhodnutí být laskavá a chápající – a svůj hněv potlačila.

Taky ten příběh může skrývat velkou bolest někdy z hodně dávné minulosti – to když nahromaděný hněv způsobil nějakou velkou tragédii v dané rodině, a spojil se s ním pocit velkého selhání, studu nebo viny.

Takže různé verze, ale stejná podstata – odpor k hněvu a snaha ho potlačit za každou cenu.

A ano, hněv je velmi špatný pán. Jenže není špatný ze své podstaty (jako nic na tom světě). Problém nastává, když je ho moc. Anebo právě naopak.

Hněv je totiž úžasný nástroj, který nám pomáhá nastavit si hranice. A to je velmi užitečná schopnost. Co si budem povídat, každý z nás se občas potkává s lidmi, kteří mají tendenci ty naše hranice překračovat. Obzvlášť když hněv vytěsníme ze svého života. To se pak staneme na takové lidi přímo magnetem, o tom bych mohla vyprávět. Moje vlastní hranice totiž do určité doby prakticky neexistovaly. Takže mě život doslova donutil, abych tuhle pravdu pochopila. 🙂

No a jak to všechno souvisí se záněty močového měchýře? Nad tím jsem právě přemýšlela při čtení toho textu. Hněv jako takový totiž souvisí s játry, a ne s močovým měchýřem. Jenže ten projevovaný. To mi právě došlo. A taky další celkem logické souvislosti. Většina hněvu totiž pochází z našich vztahů, a s těmi souvisí naše ledviny. Když hněv neprojevíme (= nepustíme ho do jater), pomyslně ho vrátíme zpět tam, odkud vzešel – do ledvin. Ty na sebe můžou upozornit bolestí, ale naše tělo je fakt dokonalé a ví, že ledviny potřebuje a že ty musí teda něco vydržet. Takže problém posune o kousek dál – do močového měchýře, který s ledvinami úzce souvisí. A dokáže nás upozornit mnohem intenzivněji, že někde něco není v pořádku.

A ještě mnohem dokonalejší a logičtější to je. Hněv totiž obecně způsobuje záněty v těle. A je už docela dost známo, že emoce ovlivňují kvalitu a strukturu vody. Pod vlivem negativních emocí se voda doslova kazí. Tak si představte svůj močový měchýř plný „rozhněvané“ vody z ledvin. Prostě není možné, aby z toho nevzniknul stav, který nazýváme zánětem.

Posledním střípkem do téhle skládačky je to, že močový měchýř (stejně jako tlusté tělo) souvisí s odpouštěním.  Samozřejmě toho, co nám neslouží na tělesné úrovni. Jenže všechno v našem těle má i svůj duchovní rozměr. Takže odpouštění odpadních látek z těla skrze moč je obrazem naší schopnosti propouštět emoce (reprezentují element vody), které nám neslouží. A také naší schopnosti odpouštět. A v tom je taky klíč k celému příběhu.🗝️

Můžeme se na někoho hněvat jak chceme, ale málokdy tím dosáhneme změny jeho chování. Přílišným hněvem si pouze zatěžujeme vlastní játra, potlačovaným ledviny. Jediná cesta ven z toho je hněv opět přijmout do svého života a naučit se ho používat konstruktivně, nikoliv destruktivně.

Takže milé ženy, ke kterým tělo promlouvá tímhle velmi nepříjemným a bolestivým způsobem: přijměte svůj hněv a začněte ho znovu projevovat. Je fajn být hodná holka, ale není přirozené jí být pořád.

Dovolte si znovu zvýšit hlas anebo křičet, když je to potřeba. A ideálně si najděte i nějaký další způsob, jak začít propouštět svůj hněv ze všech těch situací, které jste zažily v minulosti. Bušte do polštáře, zařvěte si v autě a vyzkoušejte skvělou techniku třesu. A přitom všem samozřejmě ODPOUŠTĚJTE, ODPOUŠTĚJTE, ODPOUŠTĚJTE. Druhým i samy sobě.

Na potlačený hněv totiž žádná antibiotika nikdo nikdy nevymyslí a i sebelepší přírodní prostředky dokáží léčení jen podpořit. Přesto nemusíte dál trpět. 😉

Držím palce,

Hanka