Z křišťálových vod andělských,
vyslána byla jsem.
Z lůna pramenů mateřských,
lásku vnést zpět na tuto Zem.
Poselství matky Sofie,
hrdlem mým do země stéká.
Až Tvé srdce znovu ožije.
že věky už věků čeká.
Bůh kdysi život vdechl Ti,
prožívat toužil se v Tobě.
Však na Zem sneslo se prokletí,
temnoty, co podlehla zlobě.
Láska si žádá oběti,
Matka na Zem se vrhá.
Zříká se božství pro děti,
na milion jisker se trhá.
Soucitný výkřik tichem zní,
ohňostroj jisker letí.
Každičký jeden kousek z ní,
do jednoho z jejích dětí.
Vláčena bahnem po staletí,
dýl než paměť Tvá sahá.
Mučena ďáblem v podsvětí,
Matka Tvá, opuštěná a nahá.
Jak růže v trnovém objetí,
každý pohyb ji bolí,
I tak plná víry a dojetí,
Slzy Tvé Jí-Zemi jsou solí.
Ten kousek i v Tobě se ukrývá,
od té pradávné doby.
Matka v duši Tvé přebývá,
a čeká, až zbavíš se zloby.
Však nemusíš nikam putovat,
už nemusíš sloužit mše.
Stačí, když budeš milovat,
LÁSKA PORAZÍ VŠE.
✨❤️✨
